Jola Mangpo aneb když se z chlapce stává muž

Jola Mangpo (znamená hodně kufrů) je volné pokračování příběhu Odzera, který se dostává do věku, kdy se z chlapce stává mužem. Tématem Mangpa je tak hledání vlastní identity mezi ostatními, ale také ohledávání samotné podstaty mužskosti. Scénář napsala stejně jako u Joly Lenka Tretiagová, která je zároveň dramaturgyní inscenace. Odzer se zde stává jednou z postav a ocitá se mezi mladšími chlapci a dospělými muži, přichází do puberty. Co takové období přináší? Dospělí muži jsou pro skupinu chlapců velkým vzorem, učí je jak bojovat a jak se bránit ve rvačce, ale zároveň se zpětně nechávají inspirovat dětskou hravostí a spontaneitou. Tématem představení se tak stává sám muž a jeho vztahy k ostatním. Herci tancem vyjevují své intimní pocity a hned se je snaží ze studu skrývat. Například v situaci, kdy při se při pohřbu objímají a pláčou, se raději okamžitě pustí do rvačky, aby tyto náhlé emoce ukryly. Boj je zároveň prostředek k uvolnění přebytečné energie. 

Představení nasadí příjemně svižné tempo, které střídá rychlé, fyzicky náročné choreografie s pomalejšími, jako by zastavenými momenty. Nápaditou choreografii Marty Trpišovské doprovází jen minimum textů, převážně komického charakteru. Například když nejmladší chlapec tlačí kufr proti dospělému a říká – Nějak se mi zvednul kufr. Drobná zaváhání v načasování jednotlivých figur zapadnou v celkové choreografii. Ta je především silová, nesená mužskou energií, výbušnou, agresivní, ale místy i emocionální. Trpišovská pracuje s cirkusovými prvky, které jsou také výbušné a dobře ilustrují mužskou sílu. Statické scény, jako jsou vzájemná objetí nebo objevení panenky doplňuje citlivě mimika, která prozrazuje tu stud z přílišné blízkosti druhého muže, tu zase touhu spatřit maminku. Hercům se daří jednotlivé emoční pochody dávat najevo, aniž by museli být okatí, či ironizovat. I to je povahový rys muže – nezaplétat se do předstírání, dát najevo, o co mi jde a když to nejde, tak se poprat. 

Mangpo tak považuji za zdařilé představení, které ani nepotřebuje zvýrazňovat jinakost Odzera. Každý dospívající si prochází těžkostmi puberty, ale zároveň se před ním otevírají mnohá tajemství, jež byla dosud snad schovaná v kufru, jako je například plastová panenka. Symbolická hračka se mění v loutku, jíž jeden z dospělých herců animuje. Ostatní stojí naproti a kopírují pohyby panenky, nejdříve se kymácejí ze strany na stranu, posléze udělají krok dopředu, jenom rozštěp končí nezdarem a vyjevení muži se na sebe jen usmějí. Loutka zde symbolizuje ženský prvek v mužském světě, chlapci se setkávají s tím, že bude neustále součástí jejich světa. Pouze jeden z mužů ji odmítá a brutálně utrhne panence hlavu, je však v rámci mužského řádu potrestaný střelbou. Situaci můžeme vnímat jako pomstu za neúctu k ženám, zároveň však připomíná, že muži spory o ženy často řeší i pomocí zbraní, a to od Trojské války až po ruské souboje a přihlédneme-li k hospodským rvačkám, dalo by se říci, že až dodnes. Pro chlapce potom panenka může představovat i maminku, po které se jim stýská, jak se sami přiznávají. 

Odzer v závěru dospívá a překonává veškeré problémy, které symbolizuje hora sestavená z kufrů. Vystoupá na ni jako horolezec a zdolá tak veškeré obtíže dospívání. Proces lezení je pomalý, aby vynikla námaha, kterou musí chlapec vynaložit, protože když hora nemůže za Odzerem, musí Odzer k hoře. Jeho cesta bude pokračovat právě tam, kde by se mohl po letech setkat se svými rodiči a připomenout si svůj původ.

 

Malá a velká Jola

V obou představeních se setkáváme s kolektivem postaveným do protikladu k jedinci, či druhé skupině. V Jole stojí české děti proti Odzerovi, v Jole Mangpu stojí muži proti chlapcům.  Polarita zůstává nosnou konstrukcí, na které se budují choreografie. V obou případech dochází k propojení skupin, k přijmutí jinakosti Odzera a u mužů k objevení dětství jako své integrální součásti. Muži se inspirují dětskou hravostí a přirozenou emocionalitou, jako je například pláč nebo stesk, a chlapci se učí pořádně poprat a ovládnout svou sílu. Nelze být bez jedné části úplný. Jinými slovy, i dospělý může znovu probudit tvořivou dětskou sílu a naopak chlapec poznává, jak se vypořádat se steskem, či smutkem. Text pohybovou složku vtipně doplňuje, když je vypointovaný (například situace chlapce s kufrem, kterému se udělalo špatně od žaludku), jinde v Jole Mangpo však působí zbytečně vysvětlujícím dojmem, například když Odzer chlapci na jeho problém se zácpou popisuje své zážitky z hor. Síla představení totiž spočívá v pohybech hýřících energií, v škádlivé svůdnosti mužské i dětské provokace a v hloubce prožitku každého jednotlivého herce. 

Karolína Krajčová

16. 5. 2017