press to zoom

press to zoom

press to zoom

press to zoom
1/5

RECENZE KRABAT

 

Malá inventura 2012: Krabat

3.3.2012 15:00:00 / Eliška Poláčková 

 Krabat – interaktivní taneční divadlo pro děti

Taneční divadlo je v oblasti kulturní politiky státu tradičně jednou z nejpřehlíženějších oblastí, nejvíc z už tak dost přehlížené podoblasti tzv. živého umění. Zároveň je tanec divácky nejméně vděčný performativní žánr a masový ohlas má u veřejnosti tak možná balet Národního divadla, což má ale mnohem víc co dělat s potvrzováním určitého společenského statutu diváků, kteří dané představení navštíví, než s uměním jako takovým. Tanec jako umělecký druh je tedy u nás v současnosti produkován většinou pro úzce omezenou skupinu „fanoušků“, skládající se převážně z performerů samotných a dalších lidí, kteří se kolem tanečního divadla pohybují, a pak z určitého množství tancem zaujatých diváků. Česká taneční komunita se nicméně už několik let snaží tuto situaci změnit pomocí všemožných aktivit, např. prostřednictvím občanského sdružení Tanec Praha či divadla Ponec, abychom uvedli pouze některé.
Jednou z organizací, které se snaží tanec přivést do užšího kontaktu s veřejností, je pražské Studio Alta, respektive jeho provozovatel, občanské sdružení Alt@rt, které spojuje umělce z oblasti pohybového a alternativního divadla a současného tance. Formou pořádání seminářů a workshopů, ale především poskytováním prostor pro zkoušení a prezentaci performancí alternativního a tanečního divadla, umožňuje umělcům uskutečňovat jejich záměry a profesně se rozvíjet. Kromě toho ale provozuje Alt@rt činnost u nás zatím stále spíše výjimečnou, a to dětské taneční studio, kde poskytuje pohybové vzdělání dětem prakticky od kojeneckého věku až po teenagery. Shodou okolností jsem právě v tomto a ne jiném prostoru viděla inscenaci Tanečního studia Light, uměleckého souboru, jehož hlavní činností je také tanečně-dramatická výchova dětí a dospívající mládeže. Jeho hlavní pedagožka Lenka Tretiagová se jednak snaží dát pohybové vzdělání všem členům studia (věk členů se pohybuje od 3 do 20 let), zároveň jsou ti nejšikovnější zapojováni do profesionálních inscenací a odcházejí studovat na střední a vysoké taneční školy. Na těchto dvou konkrétních příkladech je tedy vidět, že výchova k tanci podávaná zábavně, a přitom smysluplně s přesahy do profesionální sféry, přestává být přinejmenším v Praze kuriozitou, ale stává se stabilní položkou nabídky volnočasových aktivit pro děti a mládež.
Inscenace Krabat Tanečního studia Light je pak minimálně stejně milým překvapením jako existence samotného souboru. Je totiž důkazem, že lze dělat taneční divadlo pro děti na vysoké umělecké úrovni, a zároveň udržet pozornost dětí každou vteřinu v průběhu celého představení. A navíc – a to je překvapení snad největší –, je možné dětské diváky do takového představení zapojit, aniž by se inscenace jakkoli rozklížila. Právě naopak, dětští diváci v Krabatovi v některých úsecích zásadním způsobem vytvářejí spolu s herci-tanečníky divadelní realitu, takže se pro ně představení stává nikoli aktem pouhého diváctví, ale osobní participace. Je nasnadě, že pro děti prvního stupně, pro které je inscenace určena a které se zúčastnily i mnou navštíveného představení v rámci Malé inventury, se návštěva takového představení může stát zážitkem, který intenzivně ovlivní jejich sny a touhy. Neobvyklé může být pro děti už to, že na jevišti uvidí stejně staré děti, jako jsou ony samy, a bude pro ně snazší se s dětskými představiteli jako s postavami příběhu identifikovat. A naopak, dětští herci přirozeně vzhlížejí ke starším kolegům jako k autoritám, takže se vytváří komunita různě starých dětí a dospívajících, pro které je přirozeností společně tvořit a spoluprožívat různé situace.

 Jak se stát havranem
Před příchodem do sálu jsou rodičům odebrány všechny ratolesti, které „jsou schopné vydržet hodinu bez mámy“. Tato skupina čítá kupodivu velké množství dětí, zhruba dvacet. Představení začíná tak, že děti-diváci, rozdělení na malé skupiny, přicházejí pod vedením herce ze zákulisí na jeviště a opakují po něm jednoduché, ale vizuálně efektní pohyby, které spolu s provokující hudbou na pomezí melodií a ruchů vytvářejí v zešeřelém sálu atmosféru tajemna. Je fascinující pozorovat, jak se jednotlivé proudy dětí prolínají a tvoří na scéně různé geometrické obrazce či dokonce konfliktní situace, třeba když jedna skupina po způsobu jestřábů začne útočit na druhou, která se před ní snaží schovat. Po chvíli herci nenásilně pošlou děti na místa na okrajích jeviště a začíná se příběh o chlapci Krabatovi, který se stal učněm v čarodějném mlýně, dobře známý z mnoha jevištních (např. Divadlo Polárka) i filmových (např. animovaného filmu Karla Zemana v západoněmecké produkci r. 1977 nebo nejnovější americké 2010) verzí, na motivy staré lužickosrbské legendy. Ačkoli je ve hře spousta magie a čarování, jako největší kouzlo se stejně nakonec jeví schopnost inscenátorů naprosto přirozeně povolávat do děje dětské diváky a zase je bez obtíží zpasivizovat, když to děj vyžaduje. K nejsilnějším v tomto ohledu patří scéna, kdy mají děti předat ostatním divákům-rodičům vzkaz od mrtvého učně ze záhrobí. Děti se postaví čelem do hlediště a začnou velmi soustředěně provozovat pomalé pohyby jako nějaké zaklínadlo. Působí to natolik sugestivně, že nějakou dobu jen fascinovaně sleduji, aniž bych přemýšlela, jak dětí ví, co mají dělat. Teprve pak zpozoruji, že za poslední řadou diváků stojí představitel mrtvého učně a skutečně k dětem „promlouvá“ ze záhrobí – „předcvičuje“ ony pohyby. Jen děti-diváci vidí jeho vzkaz a mohou jej předat ostatním, dospělým divákům. Tato metafora vyjádří mnohem víc než stokrát, často v dosti nepřesvědčivých kontextech, omílané heslo, že dítě má být partnerem dospělého.
Nápaditost použitých prostředků a jejich svrchovaná divadelnost jsou ostatně největší devizou celé inscenace. Jejím emblémem by se v tomto smyslu mohlo stát obrovské kovové kolo-okruží-obruč, které se podle způsobu použití stává jednou pars pro toto znakem mlýna, jindy vesnickou návsí nebo skrýší, do které zalézají čarodějovi učňové, aby se proměnili v havrany. V této (opakované) scéně, jako ve všech ostatních, vynikne technická vybavenost herců-tanečníků a precizní nazkoušenost výsledného tvaru. Představitelé učňů, sedm chlapců ve věku od zhruba devíti do dvacíti let, v přesné synchronizaci provádějí rytmizovaný sled technicky složitých pohybů a vmžiku se z lidí stávají ptáci, kteří poletují okolo a zoufale krákají. Mladší členové souboru se starším vyrovnají jak v technice (úměrně svému věku), tak v hereckém projevu, který je ostatně v představení stejně důležitý jako schopnosti taneční.
Na scéně je nakonec zpřítomněn i klasický konflikt dobra a zla, když herec představující zlého učně a „hodný“ herec-učeň lákají děti, aby šly právě za ním a ne za tím druhým. „Děláte rádi úkoly?“ Anooooooo!, překvapí zlého děti a hodný se směje. Velká skupina dětských diváků nakonec zamíří za hodným učněm a společně s ním provádějí úmornou sérii stále se opakujících pohybů, zatímco „zlá skupinka“ se bezstarostně povaluje po zemi, „líže zmrzlinu“ a podobně. Herci vybízejí: koho už to v některé skupině přestalo bavit, můžete jít do druhé. Nebezpečné, ukazovat takto malým dětem, že hranice mezi dobrem a zlem je prostupná? Není to pro ně příliš komplikované? Nepochopitelné? Nezdálo se. Hlavní dojem z inscenace Krabat je jasný: dobré umění, pokud umí komunikovat s divákem, vždy provokuje otázky. A jde dělat dobré divadlo, dokonce taneční divadlo, pro děti – umělecké a zároveň živé. A do třetice, dětskému divadlu mnohem víc svědčí aktivní diváctví. Jsou totiž tvárné, a když jim řeknete, „teď cítíte, že vám roste zobák, a stáváte se havranem“, máte najednou jeviště plné malých havranů.

http://www.rozrazilonline.cz/clanky/843-Mala-inventura-2012-Krabat

 

Je dnes už trendem na každém festivalu, že mívá „své“ dětské odpoledne (deset let trvání je dlouhá doba a za ten čas dospěli i někteří z organizátorů do období rodičovství), takže neděle byla ve Studiu ALTA vyhrazena dětem. Nejprve Krabat, další ze seriálu prací Tanečního studia Light (dětské studio pod vedením Lenky Tretiagové) ve spolupráci s profesionálními umělci. Ve své poslední premiéře nechává režisérka promluvit výrazné scénické prostředky, jakými jsou VJing v reálném čase, což s inteligentním light designem dává představení punc velké aktuálnosti. Zpracování tématu rozebírající touhy je vedeno spíše náznakově skrze pohybové divadlo na základech literární předlohy (což od neznalého diváka vyžaduje o trochu více soustředění, než očekával od dětského představení), vypráví o jednom tajuplném mlýně, síle lásky a chlapeckém dospívání a hledání vzoru. Lenka Tretiagová velmi dobře pracuje, i dnes už s klasicky pojatou scénografií, která využívá velké mlýnské kolo na mnoho způsobů. Autorka se také snaží cíleně rozptýlit hranici mezi dětskými interprety a dospělými profesionály (např. Eliška Kašparová, Vojta Švejda, Ondřej Lipovský atd.). Samozřejmou a tradiční součástí jejích děl je silná interakce s dětským publikem (představení je určeno též pro školy), která dostává děti „zvenku“ nenásilnou formou na jeviště a tím jim dopřává zážitek, který si z jiných divadelních představení odnesou jen těžko.
Autor: Zuzana Smugalová, Petra Dotlačilová

http://www.tanecniaktuality.cz/festival-mala-inventura-ohlednuti/

 

 

RECENZE: Inscenace Krabat se podobá animáku. Osloví i dospělé

Anna Kottová

5. Březen 2012, 14:15

Ponurý příběh mladého Krabata se u nás i v Německu dočkal filmového zpracování. Teď jej můžete vidět v podání dětí i dospělých Tanečního studia Light na scéně pražského studia Alta.

Mladý chlapec Krabat se přidá mezi dalších šest učňů do kouzelného mlýna. Začíná se učit temné magii a podivínský mistr nutí chlapce pracovat. Protože nemohou z mlýna odejít, mění se pokaždé v hejno havranů. Jedině láska může kouzlo zlomit a Krabata i ostatní vysvobodit.

Příběh je určen na malou scénu, ale i přes omezené prostory si dokáže úžasným způsobem pohrát s jevištěm. Zapojení dětí do hry je pak kreativní způsob, jak zabavit drobotinu, aby hodinu a půl vydržela v klidu. Mile mě překvapilo, že děti různých věkových kategorií vydržely dlouhou dobu bez vyrušování.

Inscenace se podobá animovanému filmu. Primárně je určena dětem, ale všichni si v ní najdou kouzelné momenty. Kde jinde uvidíte mlýnské kolo, které se promění v dětskou průlezku nebo kolotoč.

Čarodějnický učen Krabat původem pochází z lužickosrbské legendy. Proslavila se v roce 1971, když ji pod názvem Krabat, sepsal německý spisovatel původem z Liberce Otfried Preußler. Animovaného ztvárnění se dočkala už v roce 1977 v režii Karla Zemana a moderní verzi z roku 2008 zfilmovali v Německu.

Akrobacie a využití železného mlýnského kola patří k vrcholům inscenace. I když se v průběhu okouká, dokáže soubor vymyslet nový trik, který vás překvapí. Diváky zaujmou také děti převlečené za pytle mouky a taneční kreace podbarvené uhrančivou hudbou.

Pohádka v sobě spojuje několik motivů. Chlapce měnící se v havrany najdeme v pohádce Sedm havranů. Rozpoznání  pravé lásky mezi několika stejnými postavami pak připomíná Prince a Večernici.

V závěru, v boji mezi Krabatem a mistrem, jsem se přistihla, že sleduji více děj než komplexní dojem. Se zatajeným dechem jsem Krabatovi fandila. Možná to bude znít dětinsky, ale což. Na animáky taky všichni koukáme, ne?

http://www.topzine.cz/recenze-inscenace-krabat-se-podoba-animaku-oslovi-i-dospele

 

Lenka Tretiagová

Krabat

Premiéra: 7.11.2011. Choreografie: Marta Trpišovská. Hudba: Mamapapa. Režie: Lenka Tretiagová.

Příběh chlapce Krabata vypráví o fascinaci mladého chlapce temnými silami. Jde o příběh všech mladých lidí, kteří se do osidel nějaké moci zapletli. Z nich vede jediná cesta, cesta pevné vůle, opravdového přátelství a zázraku lásky...

         Michal Novák 70 %

Transkripci příběhu podle lužickosrbské legendy, známého především díky hororovému animovanému filmu Karla Zemana (Čarodějův učeň), do pohybového interaktivního představení pro děti hodnotím vysoko. Libreto je citlivě zjednodušené a pochopí jej i malé děti. Možná se mohlo lépe pracovat s poselstvím příběhu, nezlehčovat to. Inscenaci jinak nechybí režijní, scénografická i choreografická kreativita ani empatie vůči dětskému divákovi. Na tomto strašidelném příběhu je nejstrašidelnější, že Mistr černé magie (Vojta Švejda v další netradiční roli) má (mimo jiné) v úmyslu vstoupit do politiky...

http://www.i-divadlo.cz/festival/mala-inventura